Popáté Na jednom břehu řeky Orlice

Vyhledávač
kulturních akcí a zábavy

celkem hlasovalo:
osob

Ještě jste nehlasoval/a

Soutěže

partneři

Okolohradce.cz » Aktuálně

Pondělí 4.6.2007 | Komentářů k článku: 0 | přidat komentář »

Festival Na jednom břehu, který v roce 2002 doslova ze země vydupala Martina Součková, dospěl do půlkulatého ročníku. V sobotu se v letním kině Širák na břehu řeky Orlice v centru Hradce Králové festival spojující hudební žánry uskutečnil už popáté.

Letošní dramaturgie nijak nezaostala za těmi minulými: do Hradce přijely domácí i světové hvězdy z ranku „world music“. Počasí se po poledním deštíku přece jen umoudřilo a tak mohl program po čtrnácté hodině otevřít Tam Tam Orchestra s brazilskými, kubánskými i africkými rytmy, zakletými do víření bubnů a perkusí, okořeněném trumpetou, basou a kytarou.

Slovenští Noise Cut, kteří vyznávají elektropop opírající se o elektrické i akustické kytary, jsou bez nadsázky řečeno hvězdou středoevropského formátu a u nás nemají obdobu; nabízí se snad jen srovnání s kapelou Khoiba, která však přece jen více tíhne k melancholické poloze. Třetím bodem programu a prvním vrcholem byl americký kytarista indického původu Amit Chatterjee, kterého si pamětníci nejspíše spojí s The Zawinul Syndicate slavného Joe Zawinula, s nímž Chatterjee před lety koncertoval také v Hradci Králové. Tentokrát pod Bílou věž přivezl vlastní kapelou, ve které nechybí saxofonista Pavel Hrubý, perkusista Tomáš Reindl a baskytarista Jakub Vejnar. Chatterjeeho styl je velmi svérázný a skutečně není pro každého – v písních v jazyce hindi se střídají velmi jemné polohy s těmi o poznání jinými a proces jejich střídání přichází nečekaně (laicky řečeno: jemná tónina Chatterjeeho zpěvu Vás uspává, když v tom Vás probudí nečekaný jeho „výkřik“).

Jakkoliv zní jméno Ridina Ahmedová exoticky, jde o českou zpěvačku, jejíž hrdlo skrývá více hlasů. Jejich vrstvením vznikají originálně znějící spirály, jimiž třiatřicetiletá zpěvačka fascinuje své publikum již několik let. Zpěvačka a kytaristka Marta Töpferová žije už dvacet let, které uběhly od její emigrace, ve Spojených státech amerických, ale nepřestává se hlásit ke svému českému původu. Přibližně patnáct let se věnuje hudbě Latinské Ameriky a nejvíce se proslavila vlastní tvorbou ve stylu rytmů jako je kubánský son, venezuelský vals, merengue a argentinská zamba. Její vystoupení s výtečnou kapelou složenou z dvou Argentinců a Američana můžeme bez nadsázky označit za druhý vrchol letošního ročníku „jednoho břehu“ (komu by příjmení zpěvačky připadalo povědomé, neplete se: Marta je skutečně dcerou populárního herce Tomáše Töpfera, který ostatně v sobotu v letním kině Širák nechyběl).

Třetím vrcholem pak byli francouzští Lo´Jo, kteří jsou jen obtížně zařaditelní do některé zavedené žánrové škatulky, a proto jsou označováni za multikulturní skupinu. Sami o sobě říkají, že jejich hudba nemá hranice, že je definována jen jimi samotnými. V originálním zvuku a nápaditých kompozicích lze vystopovat inspiraci šansonem, klezmerem, kuplety i fascinaci varieté (zde by tedy mělo zaplesat srdce českých poetistů). Tečku za festivalem udělala ohnivá show stále lepší company Pa-Li-Tchi na podkladu jejich vlastní hudby.

text: MICHAL ŠEBA; foto MARTIN GRULICH

OKOLOHRADCE

Vyhledávač
kulturních akcí a zábavy

Soutěže